Page 12 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 01/2015
P. 12
ŽNICKÁ KRONIKA HISTORIE
Z Loužnické kroniky:
….Dálo se tak v důsledku ostrého protireformačního postupu, který uplatńovali vítězství Habsburkové, hlavně po
válce a v němž se vyznamenali obzvláště Jezuité!
V padesátých letech se počet obyvatel snížil na polovinu a některé vesnice byly prázdné. Kdysi rozkvétající oblasti
poměrně hustě osídlené se tak během čtyř desetiletí změnily k nepoznání.
Přechod k typu feudálního velkostatku vyžadoval zvýšené robotní povinnosti poddaných a pro jejich zabezpečení
sahala vládnoucí třída k tvrdému postupu vůči obyvatelstvu. Celé období po třicetileté válce až do sklonku
XVIII.století je proto nazýváno obdobím druhého nevolnictví.
Mírem vestfálským roku 1648 skončila sice třicetiletá válka, ale neskončilo naprosto utrpení českého lidu. Naopak.
Mír utvrdil i mezinárodně vítězství Habsburků v českých zemích a rozhodl na století boj uvnitř třídy feudálu – boj
trvající od dob husických ve prospěch od dob husických – ve prospěch pánů.
Cizácká šlechta obohacena pobělohorskými konfiskacemi zaplavuje a drancuje zemi a deptá lid na všech
panstvích.
Zbaven všech práv a vydán na milost a nemilost všem pánům sahá tento lid k ojedinělým vzpourám, aby hájil
holý život.
Císřští generálové utápějí tyto vzpoury v krvi, snaží se je izolovat, aby se nerozhořely v mohutný požár jako za
času Jana Žižky, jehož památka znovu ožívá mezi bouřícím se lidem selským.
Po Čechách na sever, až do německých krajů naší vlasti se šíří pověst o hrdinném vůdci porobeného lidu
selského, který vykope železnou korunu Přemysla Oráče a zjedná právo a spravedlnost všem poddaným.
Nespokojennost, rozhořčení a odhodlanost poddaného lidu v Čechách donutily císaře Leopolda I., aby roku 1680
vydal v Pardubicích robotní patent, v němž učinil nevolníkům jisté ústupky.
Zůstaly však na papíře a krutý útlak na šlechtických panstvích nepominul.
První povstal lid na Frýdlantském panství Galasově v čele se svým neohroženým vůdcem Onřejem Stelzigem,
kovářem z Řasenice. Vězněn, odloučen od rodiny, mučen při výsleších, ale nezlomen, hájí Sterlzig za všech
okolností právo poddaného lidu.
Odsouzen na deset let nucených prací do uherské pevnosti Rábe, využívá zmatků při vpádu Turků a prchá zpět
do Čech, aby v rodném kraji pokračoval v nerovném boji proti vrchnosti.
Neodvažují se jej poravit, bojí se
mrtvého Sterlziga, právě tak jako
živého a posílají jej znovu na
pevnost, aby tam zemřel. Velký
vůdce poddaného lidu v našem kraji
zmizel, umučen na pevnosti Rábe
v Uhrách, avšak v archivních
dokladech Jablonce a Liberce
nejdeme velmi často zmínku o jeho
působnosti v Jizerských horách,
Maxově a jinde.
Morální povinnosti kronikářů
v našem kraji jest, vskřísit tuto
zapomenutou postavu lidového
vůdce a rebela proti panstvu,
postavu stejně velikou, jako je
Stelzigův chodský součastník Jan
Sladký Kozina…..
Foto: Kovárna Ondřeje Stelziga, Dolní Řasnice
Dolní Řasnice se rozkládá po obou stranách údolí stejnojmenné říčky v severní části Frýdlantského výběžku. Obec
byla založena pravděpodobně v roce 1381, ale první písemný doklad pochází z roku 1409. Byla uváděna pod
původním německým jménem, které získala podle prvního osadníka Ruckera. České jméno získala Dolní i Horní
Řasnice až po druhé světové válce podle říčky, při které byly kdysi založeny.
Dolní Řasnice je proslavena kovárnou Ondřeje Stelziga, který předal císaři petici o nesnesitelném útlaku robotníků
(nevolnické povstání) na frýdlantském panství. Osudy řasnického kováře zpracoval v díle Železná koruna
spisovatel Václav Kaplický, který žil a pracoval v nedaleké osadě Peklo.
Pokračování příště……
12
Z Loužnické kroniky:
….Dálo se tak v důsledku ostrého protireformačního postupu, který uplatńovali vítězství Habsburkové, hlavně po
válce a v němž se vyznamenali obzvláště Jezuité!
V padesátých letech se počet obyvatel snížil na polovinu a některé vesnice byly prázdné. Kdysi rozkvétající oblasti
poměrně hustě osídlené se tak během čtyř desetiletí změnily k nepoznání.
Přechod k typu feudálního velkostatku vyžadoval zvýšené robotní povinnosti poddaných a pro jejich zabezpečení
sahala vládnoucí třída k tvrdému postupu vůči obyvatelstvu. Celé období po třicetileté válce až do sklonku
XVIII.století je proto nazýváno obdobím druhého nevolnictví.
Mírem vestfálským roku 1648 skončila sice třicetiletá válka, ale neskončilo naprosto utrpení českého lidu. Naopak.
Mír utvrdil i mezinárodně vítězství Habsburků v českých zemích a rozhodl na století boj uvnitř třídy feudálu – boj
trvající od dob husických ve prospěch od dob husických – ve prospěch pánů.
Cizácká šlechta obohacena pobělohorskými konfiskacemi zaplavuje a drancuje zemi a deptá lid na všech
panstvích.
Zbaven všech práv a vydán na milost a nemilost všem pánům sahá tento lid k ojedinělým vzpourám, aby hájil
holý život.
Císřští generálové utápějí tyto vzpoury v krvi, snaží se je izolovat, aby se nerozhořely v mohutný požár jako za
času Jana Žižky, jehož památka znovu ožívá mezi bouřícím se lidem selským.
Po Čechách na sever, až do německých krajů naší vlasti se šíří pověst o hrdinném vůdci porobeného lidu
selského, který vykope železnou korunu Přemysla Oráče a zjedná právo a spravedlnost všem poddaným.
Nespokojennost, rozhořčení a odhodlanost poddaného lidu v Čechách donutily císaře Leopolda I., aby roku 1680
vydal v Pardubicích robotní patent, v němž učinil nevolníkům jisté ústupky.
Zůstaly však na papíře a krutý útlak na šlechtických panstvích nepominul.
První povstal lid na Frýdlantském panství Galasově v čele se svým neohroženým vůdcem Onřejem Stelzigem,
kovářem z Řasenice. Vězněn, odloučen od rodiny, mučen při výsleších, ale nezlomen, hájí Sterlzig za všech
okolností právo poddaného lidu.
Odsouzen na deset let nucených prací do uherské pevnosti Rábe, využívá zmatků při vpádu Turků a prchá zpět
do Čech, aby v rodném kraji pokračoval v nerovném boji proti vrchnosti.
Neodvažují se jej poravit, bojí se
mrtvého Sterlziga, právě tak jako
živého a posílají jej znovu na
pevnost, aby tam zemřel. Velký
vůdce poddaného lidu v našem kraji
zmizel, umučen na pevnosti Rábe
v Uhrách, avšak v archivních
dokladech Jablonce a Liberce
nejdeme velmi často zmínku o jeho
působnosti v Jizerských horách,
Maxově a jinde.
Morální povinnosti kronikářů
v našem kraji jest, vskřísit tuto
zapomenutou postavu lidového
vůdce a rebela proti panstvu,
postavu stejně velikou, jako je
Stelzigův chodský součastník Jan
Sladký Kozina…..
Foto: Kovárna Ondřeje Stelziga, Dolní Řasnice
Dolní Řasnice se rozkládá po obou stranách údolí stejnojmenné říčky v severní části Frýdlantského výběžku. Obec
byla založena pravděpodobně v roce 1381, ale první písemný doklad pochází z roku 1409. Byla uváděna pod
původním německým jménem, které získala podle prvního osadníka Ruckera. České jméno získala Dolní i Horní
Řasnice až po druhé světové válce podle říčky, při které byly kdysi založeny.
Dolní Řasnice je proslavena kovárnou Ondřeje Stelziga, který předal císaři petici o nesnesitelném útlaku robotníků
(nevolnické povstání) na frýdlantském panství. Osudy řasnického kováře zpracoval v díle Železná koruna
spisovatel Václav Kaplický, který žil a pracoval v nedaleké osadě Peklo.
Pokračování příště……
12
