Page 20 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 51/2015
P. 20
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
DĚJINY LOUŽNICE
Poštovní poměry
V ohledu poštovním byla spojena Loužnice i celé panství s Libercem. Panský posel přinášel
psaní pro všechny vsi. Později byla zřízena pošta v Hodkovicích, po roce 1850 v Brodě. V roce
1893 zřízena byla pro Loužnici a obce okolní pošta rurální. Posel obcházel denně z Brodu do
obce a platilo se za dodání dopisu 1 kr. Před tím docházel posel sotva jednou týdně a žádal za
donášku od dopisu 10 kr, od lístku 5 kr. V roce 1900 zavedeno doručování zásilek, pokud
nejsou doporučena zdarma.
Loužnice právě tak jako Zásada, byla od pradávna osadou obchodní. Přispívalo k tomu
hlavně ta okolnost, že zde byl nedostatek půdy, pro polní hospodářství a poměrně
mnoho obyvatel.
Obchodovalo se hlavně se zbožím skleněným, ozdobeným, zlaceným a korálkovým.
Někteří zámožnější mívali k tomu účelu několik koní a čeledínů (Tomšové z Kopaně).
V zimě nakupovalo se různé zboží v Jablonci, vše se třídilo, balilo do beden, by na jaře
vše bylo připraveno do světa, jak se říkávalo. Z jara, sotvaže sníh zmizel ze strání
vydali se naši světáci na cestu. Někteří s vozy dvoj až čtyřspřeženími a několika
významnými lidmi, obyčejně to byli mladíci, někteří kdo povoz neměli, naložili zboží na
trakař aneb na záda na tzv. krůseň a putovali přes Huť ku Hvězdě do zemi polské do
Ruska, Turecka, Rumunska a hlavně však do Uher a Itálie. Takovéto osoby byly
spojeny často s všelijakými nebezpečími. Hlavně v Uhrách často byli přepadáni od
loupežných band, baže někdy stěží holé životy zachránili. Proto loučení se doma
takového obchodníka s rodinou bylo vždy smutné. Až na dvě hodiny cesty vyprovázeli
manželky své muže při odchodu. Na zimu se vraceli tito obchodníci zase do svých domovů. Většina z nich znala
několik řečí a v zimě pak když se sešli v kroužku, vyprávěli svá dobrodružství zažitá na dalekých cestách. Ženy
v nepřítomnosti mužů sami obdělávaly pole, která podle toho vypadala. Někteří lidé kupovali v Hradišti hrnce a po
kraji je prodávali, jiní zase v letních měsících chodívali do středních Čech
na polní práci.
V pozdější době, když nastal v krajině zdejší úpadek sklářství a tím
nedostatek práce, vystěhovalo se mnoho rodin do Brazilie, někteří se vrátili
po čase zpět, jednotlivci však zůstali a zapadli v zapomenutí. Touha
snadněji získati majetek vedla zdejší rodinu Boučkovou až do daleké
Austrálie a Jižní Afriky, kdež skutečně se domohl náš bývalý příslušník
Bouček Vladislav slušného jmění.
Jmenovaný byl vždy pravým Čechem a podporoval, každým rokem
peněžitě národní dobročinné účely.
Cestovatel J Kořenský byl jeho přítelem a ve svých spisech činí o něm
zmínku. Mnozí jsouce dobrými hudebníky odcházeli do Ruska, kde hrávali u
divadel na různých koncertech, slavnostech, šíříce tak pověst hudebního
našeho národa.
Pokračování příště……
20
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
DĚJINY LOUŽNICE
Poštovní poměry
V ohledu poštovním byla spojena Loužnice i celé panství s Libercem. Panský posel přinášel
psaní pro všechny vsi. Později byla zřízena pošta v Hodkovicích, po roce 1850 v Brodě. V roce
1893 zřízena byla pro Loužnici a obce okolní pošta rurální. Posel obcházel denně z Brodu do
obce a platilo se za dodání dopisu 1 kr. Před tím docházel posel sotva jednou týdně a žádal za
donášku od dopisu 10 kr, od lístku 5 kr. V roce 1900 zavedeno doručování zásilek, pokud
nejsou doporučena zdarma.
Loužnice právě tak jako Zásada, byla od pradávna osadou obchodní. Přispívalo k tomu
hlavně ta okolnost, že zde byl nedostatek půdy, pro polní hospodářství a poměrně
mnoho obyvatel.
Obchodovalo se hlavně se zbožím skleněným, ozdobeným, zlaceným a korálkovým.
Někteří zámožnější mívali k tomu účelu několik koní a čeledínů (Tomšové z Kopaně).
V zimě nakupovalo se různé zboží v Jablonci, vše se třídilo, balilo do beden, by na jaře
vše bylo připraveno do světa, jak se říkávalo. Z jara, sotvaže sníh zmizel ze strání
vydali se naši světáci na cestu. Někteří s vozy dvoj až čtyřspřeženími a několika
významnými lidmi, obyčejně to byli mladíci, někteří kdo povoz neměli, naložili zboží na
trakař aneb na záda na tzv. krůseň a putovali přes Huť ku Hvězdě do zemi polské do
Ruska, Turecka, Rumunska a hlavně však do Uher a Itálie. Takovéto osoby byly
spojeny často s všelijakými nebezpečími. Hlavně v Uhrách často byli přepadáni od
loupežných band, baže někdy stěží holé životy zachránili. Proto loučení se doma
takového obchodníka s rodinou bylo vždy smutné. Až na dvě hodiny cesty vyprovázeli
manželky své muže při odchodu. Na zimu se vraceli tito obchodníci zase do svých domovů. Většina z nich znala
několik řečí a v zimě pak když se sešli v kroužku, vyprávěli svá dobrodružství zažitá na dalekých cestách. Ženy
v nepřítomnosti mužů sami obdělávaly pole, která podle toho vypadala. Někteří lidé kupovali v Hradišti hrnce a po
kraji je prodávali, jiní zase v letních měsících chodívali do středních Čech
na polní práci.
V pozdější době, když nastal v krajině zdejší úpadek sklářství a tím
nedostatek práce, vystěhovalo se mnoho rodin do Brazilie, někteří se vrátili
po čase zpět, jednotlivci však zůstali a zapadli v zapomenutí. Touha
snadněji získati majetek vedla zdejší rodinu Boučkovou až do daleké
Austrálie a Jižní Afriky, kdež skutečně se domohl náš bývalý příslušník
Bouček Vladislav slušného jmění.
Jmenovaný byl vždy pravým Čechem a podporoval, každým rokem
peněžitě národní dobročinné účely.
Cestovatel J Kořenský byl jeho přítelem a ve svých spisech činí o něm
zmínku. Mnozí jsouce dobrými hudebníky odcházeli do Ruska, kde hrávali u
divadel na různých koncertech, slavnostech, šíříce tak pověst hudebního
našeho národa.
Pokračování příště……
20
