Page 7 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 49/2017
P. 7
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 49/2017
HOUBAŘSKÉ OKÉNKO
s Petrem Hamplem
Pravidelně nepravidelně v houbařské sezoně
HLÍVY Z LESA
Dáme-li si ruku na srdce, patrně si upřímně přiznáme, že hlívu ústřičnou známe spíše jako pěstovanou léčivou houbu.
Kdo asi v letošní bohaté houbařské sezóně nosil z lesa více hlívy, než hřibovitých hub…?
O pěstování hlívy se můžeme zmínit někdy ve světlých zítřcích, dnes bude stačit si něco povědět o v přírodě rostoucí
hlívě ústřičné a její blízké příbuzné – hlívě plicní.
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus):
jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.
Roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře,
na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména
na bucích, vrbách, ořešácích, javorech, břízách, topolech nebo
jeřabinách.
Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší
ústřice, odtud pochází i druhové pojmenování. Zbarvení je široce
proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo
hnědé. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilo-
gramů.
Chuť je nasládlá, vůně silně příjemně houbová. Je velmi po-
dobná hlívě plicní, ta je však světlejší barvy a roste na podob-
ných stromech avšak od jara do podzimu. Dříve byly obě považovány za stejný druh, k jejich rozlišení došlo až po ná-
stupu moderních technik mikroskopování a nových vědeckých metod mykologického-výzkumu
Hlíva ústřičná je široce rozšířená houba rostoucí po celém světě, roste v mírném pásmu i v subtropických lesích.
Použití v kuchyni
Hlíva ústřičná je jedlá houba s všestranným použitím jak do hotových jídel, tak k nakládání do octa nebo sušení. Je to
vynikající surovina pro polévky a omáčky, dobře chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích se zeleni-
nou. Běžně se konzumují pouze klobouky hub, ale tuhé třeně se dají usušit a rozemlít na tzv. houbový prášek, který se
používá jako aromatické houbové koření. Je výtečná i uzená, skvělé jsou řízky z hlívy pokapané citrónem a obalené v
kukuřičné mouce. V Rusku je oblíbená zkvašená jako kysané zelí.
Hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius)
jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.
Roste na jaře a v létě. Je velmi podobná hlívě ústřičné, která je však šedo-
modré barvy, roste i na podobných stromech. Hlíva plicní je jedlá houba s
všestranným použitím, právě tak jako její příbuzná hlíva ústřičná. Je skvělá
jak do hotových jídel, tak k nakládání do octa nebo sušení.
Oba druhy jsou i významné léčivé houby, proto některé prameny doporučují
pokud možno kratší dobu jejich tepelného zpracování. Houby lze nechat
mírně osolené asi 15 minut vydusit, zamrazit a pak jen přidávat do pokrmů
krátce před jejich dokončením.
Vyzkoušel jsem:
Krůtí srdíčka s hlívou
Materiál: 40 dkg krůtích srdíček, 30 dkg čerstvých plodnic hlívy, 2 středně
velké cibule, nebo pórek, tuk na osmahnutí cibule (bylo to kachní sádlo), 2
dcl drůbežího (hovězího) vývaru, nebo masox, 2 dcl šlehačky, 1 kávová lžička
majoránky, sůl, vegeta, jíška („Hotová jíška“, např. Vitana).
Příprava: Posekanou cibuli usmaž na omastku, téměř do zlatova. Přidej očiš-
těné a pokrájené myokardíky, jemně stříkni vegetou a promíchej. Po asi pat-
nácti minutách přidej na nudličky pokrájené houby. Protože třeně jsou tužší,
než klobouky, pokrájej je drobněji. Aby vynikla chuť hub, zatím nepodlévej,
za častého míchání podus asi dalších patnáct minut. Až v závěru podlij opa-
trně vroucím vývarem, dokořeň v dlaních utřenou majoránkou, zahusti opa-
trně jíškou, popřípadě dosol. Vmíchej šlehačku a odstav z ohně. Podávej s
rýží, knedlíkem, výborné s bramborovými špalíčky, nebo bramborem. Prostě tuhle dobrotu nelze přílohou zkazit…
7
HOUBAŘSKÉ OKÉNKO
s Petrem Hamplem
Pravidelně nepravidelně v houbařské sezoně
HLÍVY Z LESA
Dáme-li si ruku na srdce, patrně si upřímně přiznáme, že hlívu ústřičnou známe spíše jako pěstovanou léčivou houbu.
Kdo asi v letošní bohaté houbařské sezóně nosil z lesa více hlívy, než hřibovitých hub…?
O pěstování hlívy se můžeme zmínit někdy ve světlých zítřcích, dnes bude stačit si něco povědět o v přírodě rostoucí
hlívě ústřičné a její blízké příbuzné – hlívě plicní.
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus):
jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.
Roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře,
na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména
na bucích, vrbách, ořešácích, javorech, břízách, topolech nebo
jeřabinách.
Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší
ústřice, odtud pochází i druhové pojmenování. Zbarvení je široce
proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo
hnědé. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilo-
gramů.
Chuť je nasládlá, vůně silně příjemně houbová. Je velmi po-
dobná hlívě plicní, ta je však světlejší barvy a roste na podob-
ných stromech avšak od jara do podzimu. Dříve byly obě považovány za stejný druh, k jejich rozlišení došlo až po ná-
stupu moderních technik mikroskopování a nových vědeckých metod mykologického-výzkumu
Hlíva ústřičná je široce rozšířená houba rostoucí po celém světě, roste v mírném pásmu i v subtropických lesích.
Použití v kuchyni
Hlíva ústřičná je jedlá houba s všestranným použitím jak do hotových jídel, tak k nakládání do octa nebo sušení. Je to
vynikající surovina pro polévky a omáčky, dobře chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích se zeleni-
nou. Běžně se konzumují pouze klobouky hub, ale tuhé třeně se dají usušit a rozemlít na tzv. houbový prášek, který se
používá jako aromatické houbové koření. Je výtečná i uzená, skvělé jsou řízky z hlívy pokapané citrónem a obalené v
kukuřičné mouce. V Rusku je oblíbená zkvašená jako kysané zelí.
Hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius)
jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.
Roste na jaře a v létě. Je velmi podobná hlívě ústřičné, která je však šedo-
modré barvy, roste i na podobných stromech. Hlíva plicní je jedlá houba s
všestranným použitím, právě tak jako její příbuzná hlíva ústřičná. Je skvělá
jak do hotových jídel, tak k nakládání do octa nebo sušení.
Oba druhy jsou i významné léčivé houby, proto některé prameny doporučují
pokud možno kratší dobu jejich tepelného zpracování. Houby lze nechat
mírně osolené asi 15 minut vydusit, zamrazit a pak jen přidávat do pokrmů
krátce před jejich dokončením.
Vyzkoušel jsem:
Krůtí srdíčka s hlívou
Materiál: 40 dkg krůtích srdíček, 30 dkg čerstvých plodnic hlívy, 2 středně
velké cibule, nebo pórek, tuk na osmahnutí cibule (bylo to kachní sádlo), 2
dcl drůbežího (hovězího) vývaru, nebo masox, 2 dcl šlehačky, 1 kávová lžička
majoránky, sůl, vegeta, jíška („Hotová jíška“, např. Vitana).
Příprava: Posekanou cibuli usmaž na omastku, téměř do zlatova. Přidej očiš-
těné a pokrájené myokardíky, jemně stříkni vegetou a promíchej. Po asi pat-
nácti minutách přidej na nudličky pokrájené houby. Protože třeně jsou tužší,
než klobouky, pokrájej je drobněji. Aby vynikla chuť hub, zatím nepodlévej,
za častého míchání podus asi dalších patnáct minut. Až v závěru podlij opa-
trně vroucím vývarem, dokořeň v dlaních utřenou majoránkou, zahusti opa-
trně jíškou, popřípadě dosol. Vmíchej šlehačku a odstav z ohně. Podávej s
rýží, knedlíkem, výborné s bramborovými špalíčky, nebo bramborem. Prostě tuhle dobrotu nelze přílohou zkazit…
7
