Page 15 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 31/2015
P. 15
ŽNICKÁ KRONIKA HISTORIE
….Téměř po dvou desetiletí zásluhou Kittlova věhlasu
našel se mecenáš, který za vyléčení těžké oční choroby
z vděčnosti postavil ke kapli kostelní věž.
Oním štědrým mužem nebyl nikdo jiný, než sám probošt
hradčanského dόmu, František Kazimír Strachovský ze
Strachovic, který se již domníval, že není žádné záchrany
pro jeho těžce nemocný zrak, zvláště když tehdejší
lékařské kapacity se takto vyslovili.
Teprve se seznámením s nejstarším synem Kittelovým,
tehdy studentem lékařství v Praze, Josefem Pavlem
Kittelem, ho přivedlo do Šumburku. Jiskřička naděje
poloslepého hodnostáře nebyla marná. Operace
doporučena Šumburskou kapacitou, se zdařila a vděk byl
náležitě prokázán. Dr. Kittl velmi vzdělaný člověk, proto
záleželo mu, aby jeho dětem se dostalo co nejlepšího
vzdělání. Protože až do roku 1750 nebylo v Šumburku
veřejné vyučování svěřil výchovu svých dětí Janu W.
Weisnerovi, bývalému dvornímu vychovateli ve Vídni,
weisner trpěl plicní chorobou, kterou dr. Kittl vyléčil a
Weisner z vděčnosti a pravděpodobně také proto, že
horské klíma mu prospívalo zůstal v Šumburku na trvalo
a začal vyučovat i ty děti, které měly o studium zájem.
Ještě jednoho význačného pacienta měl doktor Kittl, byl
jím Kristián Richter, nedávno povolaný do Prahy
hrabětem Mannielim, aby se ujal funkce správce lékárny
v klášteře sv. Benedikta. Z vděčnosti za zázračné
uzdravení vyjádřil dr. Kittlovi Kristián Richter tím, že postavil v Šumburku roku 1771 školu.
Dávný sen dr. Kittla se splnil, Šumburk měl vlastní školu a kostel.
Se smrtí dr. Kittla zanikla sláva Šumburku jako proslulého léčebného místa. Z jeho dětí se pak v Šumburku žádný
neusadil, snad vlivem pověsti a pověry v nadpřirozené síly jejich otce, velikého lékaře a lidumila. Nechtěli žít
v místech kde jejich otec tolik dobra vykonal pro celé okolí a při tom místo uznání byl označován za
nadpřirozenou bytost spolčenou s tajemnými silami.
Foto: staré pohlednice Šumburku
Pokračování příště……
15
….Téměř po dvou desetiletí zásluhou Kittlova věhlasu
našel se mecenáš, který za vyléčení těžké oční choroby
z vděčnosti postavil ke kapli kostelní věž.
Oním štědrým mužem nebyl nikdo jiný, než sám probošt
hradčanského dόmu, František Kazimír Strachovský ze
Strachovic, který se již domníval, že není žádné záchrany
pro jeho těžce nemocný zrak, zvláště když tehdejší
lékařské kapacity se takto vyslovili.
Teprve se seznámením s nejstarším synem Kittelovým,
tehdy studentem lékařství v Praze, Josefem Pavlem
Kittelem, ho přivedlo do Šumburku. Jiskřička naděje
poloslepého hodnostáře nebyla marná. Operace
doporučena Šumburskou kapacitou, se zdařila a vděk byl
náležitě prokázán. Dr. Kittl velmi vzdělaný člověk, proto
záleželo mu, aby jeho dětem se dostalo co nejlepšího
vzdělání. Protože až do roku 1750 nebylo v Šumburku
veřejné vyučování svěřil výchovu svých dětí Janu W.
Weisnerovi, bývalému dvornímu vychovateli ve Vídni,
weisner trpěl plicní chorobou, kterou dr. Kittl vyléčil a
Weisner z vděčnosti a pravděpodobně také proto, že
horské klíma mu prospívalo zůstal v Šumburku na trvalo
a začal vyučovat i ty děti, které měly o studium zájem.
Ještě jednoho význačného pacienta měl doktor Kittl, byl
jím Kristián Richter, nedávno povolaný do Prahy
hrabětem Mannielim, aby se ujal funkce správce lékárny
v klášteře sv. Benedikta. Z vděčnosti za zázračné
uzdravení vyjádřil dr. Kittlovi Kristián Richter tím, že postavil v Šumburku roku 1771 školu.
Dávný sen dr. Kittla se splnil, Šumburk měl vlastní školu a kostel.
Se smrtí dr. Kittla zanikla sláva Šumburku jako proslulého léčebného místa. Z jeho dětí se pak v Šumburku žádný
neusadil, snad vlivem pověsti a pověry v nadpřirozené síly jejich otce, velikého lékaře a lidumila. Nechtěli žít
v místech kde jejich otec tolik dobra vykonal pro celé okolí a při tom místo uznání byl označován za
nadpřirozenou bytost spolčenou s tajemnými silami.
Foto: staré pohlednice Šumburku
Pokračování příště……
15
