Page 13 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 23/2015
P. 13
ŽNICKÁ KRONIKA HISTORIE
…někteří umělci svoji práci s oblibou signovali a
datovali.
Lid znal své umělce a byl na ně hrdý. Tesaři psali
svá jména na poklopy pod skosenými střížkami
lomenic tak zvané kabřinci nebo kuklami.
Kameníci podepisovali podstavce soch.
Nejlepší mistr tesařský byl po roce 1800 Jan Šída
z Jesenného, Jiřík Fendrych a Josef stránský
z Nové vsi u Lomnice, Jan Chalupecký z Bozkova,
Václav Bartoš z trávniček a jiní. Jako skvělí
kameníci a sochaři vynikli hlavně Sulíkové
z Košťálova a Zemanové ze Žernova a z Tatobit.
Pravé skvosty tesařského a kamenického umění,
kde převládala technika roubení, na prvním
místě v Podkrkonoší kolem Vysokého, Jilemnice,
Nové Paky, pak po celém Českém ráji s Železnobrodskem, Turnovskem, Lomnickem a
Soboteckem. Tváří roubeného domu je štít. Štít je nejcitlivějším určovatelem jeho krajového typu. Na něm se
projeví stavba krovů i tvaru střechy, stejně jako umělecký vkus, zvlášť bohaté je v tomto směru Vysocko,
Železnobrodsko, Lomnicko a Sobotecko. Výtvarná fantazie severočeských tesařů byla nevyčerpatelná. Ejich
lomenice, pavlače, podpěrné sloupy, dveře i okna vynikají nepřeberným bohatstvím tvarů, profilů, kompozičních
sestav a dekorativních kombinací. Ale není to jen architektura dřevěná (roubená a hrázděná). Z kraje bohatých
pískových lomů vyšly generace obratných, řemeslně i umělecky zdatných kameníků a zedníků, kteří své bohaté
zkušeností získané na monumentálních stavbách církebních, šlechtických a měšťanských přetvářeli v drobných,
avšak samostatných zakázkách venkovským neobyčejně osobitým, ryze lidovým způsobem. Zprvu stavěli
převážně jen kapličky, sochy a kříže na návsích, při cestách a v polích, od počátku 19 století, kdy se roubení a
hrázdění omezilo vlivem protipožárním předpisům, stavěli ve větším počtu i vesnické chalupy a statky.
V naší obci nemáme zvlášť pamětihodných staveb, jedině železný kříž s kamenným podstavcem z roku 1876 a
zvoničku pravděpodobně z 18.století.
V našem okrese máme velmi mnoho památek tohoto druhu, které jsou dokladem vyspělé dovednosti venkovských
zedníků, tesařů a jiných lidových umělců. Bylo by nesprávné a nevážené nezaznamenat tyto památky na věčné
časy.
V hluboké úctě se mnohý zastaví někde v poli, kde stojí osamělý
kříž, omšelý staeltím, který se váže na nějakou událost, proč tam byl
postaven. Stačí si zahít do blízkého Držkova na hřbitov, kde stojí
žulový kříž postaven
v roce 1870 na
paměť Svárovské
stávky, na sochu
Anděla Strážce u
kostela z roku 1778.
Pře těmito
památkami zůstane
člověk stát
v hluboké úctě, jak
k uměleckému
pojetí, tak k události
samé.
Tyto význačné
dokumenty o tvůrčí
síle našeho lidu v minulých epochách v krátkém popise jak po stránkách historických, uměleckých, dělnických a
technických zaznamenáváme na věčnou paměť….
Foto: zvonička Loužnice, kříž Loužnice, pieta Hrubá Horka, zvonička Jirkov, štít Radčice
Pokračování příště……
13
…někteří umělci svoji práci s oblibou signovali a
datovali.
Lid znal své umělce a byl na ně hrdý. Tesaři psali
svá jména na poklopy pod skosenými střížkami
lomenic tak zvané kabřinci nebo kuklami.
Kameníci podepisovali podstavce soch.
Nejlepší mistr tesařský byl po roce 1800 Jan Šída
z Jesenného, Jiřík Fendrych a Josef stránský
z Nové vsi u Lomnice, Jan Chalupecký z Bozkova,
Václav Bartoš z trávniček a jiní. Jako skvělí
kameníci a sochaři vynikli hlavně Sulíkové
z Košťálova a Zemanové ze Žernova a z Tatobit.
Pravé skvosty tesařského a kamenického umění,
kde převládala technika roubení, na prvním
místě v Podkrkonoší kolem Vysokého, Jilemnice,
Nové Paky, pak po celém Českém ráji s Železnobrodskem, Turnovskem, Lomnickem a
Soboteckem. Tváří roubeného domu je štít. Štít je nejcitlivějším určovatelem jeho krajového typu. Na něm se
projeví stavba krovů i tvaru střechy, stejně jako umělecký vkus, zvlášť bohaté je v tomto směru Vysocko,
Železnobrodsko, Lomnicko a Sobotecko. Výtvarná fantazie severočeských tesařů byla nevyčerpatelná. Ejich
lomenice, pavlače, podpěrné sloupy, dveře i okna vynikají nepřeberným bohatstvím tvarů, profilů, kompozičních
sestav a dekorativních kombinací. Ale není to jen architektura dřevěná (roubená a hrázděná). Z kraje bohatých
pískových lomů vyšly generace obratných, řemeslně i umělecky zdatných kameníků a zedníků, kteří své bohaté
zkušeností získané na monumentálních stavbách církebních, šlechtických a měšťanských přetvářeli v drobných,
avšak samostatných zakázkách venkovským neobyčejně osobitým, ryze lidovým způsobem. Zprvu stavěli
převážně jen kapličky, sochy a kříže na návsích, při cestách a v polích, od počátku 19 století, kdy se roubení a
hrázdění omezilo vlivem protipožárním předpisům, stavěli ve větším počtu i vesnické chalupy a statky.
V naší obci nemáme zvlášť pamětihodných staveb, jedině železný kříž s kamenným podstavcem z roku 1876 a
zvoničku pravděpodobně z 18.století.
V našem okrese máme velmi mnoho památek tohoto druhu, které jsou dokladem vyspělé dovednosti venkovských
zedníků, tesařů a jiných lidových umělců. Bylo by nesprávné a nevážené nezaznamenat tyto památky na věčné
časy.
V hluboké úctě se mnohý zastaví někde v poli, kde stojí osamělý
kříž, omšelý staeltím, který se váže na nějakou událost, proč tam byl
postaven. Stačí si zahít do blízkého Držkova na hřbitov, kde stojí
žulový kříž postaven
v roce 1870 na
paměť Svárovské
stávky, na sochu
Anděla Strážce u
kostela z roku 1778.
Pře těmito
památkami zůstane
člověk stát
v hluboké úctě, jak
k uměleckému
pojetí, tak k události
samé.
Tyto význačné
dokumenty o tvůrčí
síle našeho lidu v minulých epochách v krátkém popise jak po stránkách historických, uměleckých, dělnických a
technických zaznamenáváme na věčnou paměť….
Foto: zvonička Loužnice, kříž Loužnice, pieta Hrubá Horka, zvonička Jirkov, štít Radčice
Pokračování příště……
13
