Page 23 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 21/2017
P. 23
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 21/2017
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVÁTEK BOŽÍHO TĚLA
Svátek Božího těla se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu
svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem- v roce
2017 - 4. června.
Lidé, kteří šli na Boží tělo do
kostela, z Loužnice se
chodilo do Držkova nebo až
do Bzí, měli sebou na
posvěcení věnečky a věnce,
zhotovené z různých lučních
bylin. Hospodyně pak takový
věnec dávala dobytku a to především kravám při telení. Posvěcené věnečky chránily celé hospodářství
před bleskem a krupobitím. Po mši se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři, u každého
z nich se četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a u každého z nich se udělovalo požehnání. Větvičky
břízy a lípy, které zdobily oltáře, prý měly zázračnou moc. Pokud se takový proutek zasadil na pole, kde
byl zasazen len, vyrost pak len do závratných výšek. Cestu, po které kráčel kněz, děvčata hojně
posypávala květy a lístky. Před každým domem bývalo tento den pečlivě zameteno. U nás byl průvod
spojován s prosbami za příznivé počasí pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami. Na
počátku 20. století bylo zvykem, že rodiny stavěly před svým stavením malé oltáře podle svého vkusu a
ze všech koutů se ozývaly rány z hmoždířů.
LETNICE - 4. června 2017 - Ve starověku slavila tento svátek církev již
poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v
křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc,
byly (a nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších
křesťanských slavností vůbec. Ve 4. století se začala v předvečer této
slavnosti slavit vigilie a po ní se slavil oktáv Seslání Ducha Svatého.
Liturgická barva letnic byla vždy červená – tento zvyk zřejmě pochází ze
slavnostního římského oděvu, který byl barven purpurem. V českých
zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství, avšak ještě dlouho poté
v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť naroubované na
nové náboženství, jak dokládá i kronikář Kosmas, když roku 1092 píše o
knížeti Břetislavu II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a pohanské hadače. Kníže vykořenil podle
Kosmy též „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou pohané, o Letnicích v outerý nebo ve
středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali“.
PRVNÍ SEKÁNÍ TRÁVY
Bývalo zvykem, že mládenci dívku, která šla poprvé
v novém roce na trávu, polévali vodou, prý aby
nebyla lenivá. Sena sečeného koncem května si
hospodyně nesmírně vážily a dávaly je dobytku
jako lék. Kdo sekal trávu o Svatodušní svátky,
tomu by vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel.
Utrhl-li hospodář na svátek svatého Jana Křtitele
(24.6.) tři hrsti trávy ze sousedovy zahrady nebo
louky a poté vešel po kolena do vody a trávu hodil
za sebe, přetáhl tím veškerý užitek sousedova
domu a hospodářství k sobě.
23
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVÁTEK BOŽÍHO TĚLA
Svátek Božího těla se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu
svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem- v roce
2017 - 4. června.
Lidé, kteří šli na Boží tělo do
kostela, z Loužnice se
chodilo do Držkova nebo až
do Bzí, měli sebou na
posvěcení věnečky a věnce,
zhotovené z různých lučních
bylin. Hospodyně pak takový
věnec dávala dobytku a to především kravám při telení. Posvěcené věnečky chránily celé hospodářství
před bleskem a krupobitím. Po mši se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři, u každého
z nich se četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a u každého z nich se udělovalo požehnání. Větvičky
břízy a lípy, které zdobily oltáře, prý měly zázračnou moc. Pokud se takový proutek zasadil na pole, kde
byl zasazen len, vyrost pak len do závratných výšek. Cestu, po které kráčel kněz, děvčata hojně
posypávala květy a lístky. Před každým domem bývalo tento den pečlivě zameteno. U nás byl průvod
spojován s prosbami za příznivé počasí pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami. Na
počátku 20. století bylo zvykem, že rodiny stavěly před svým stavením malé oltáře podle svého vkusu a
ze všech koutů se ozývaly rány z hmoždířů.
LETNICE - 4. června 2017 - Ve starověku slavila tento svátek církev již
poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v
křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc,
byly (a nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších
křesťanských slavností vůbec. Ve 4. století se začala v předvečer této
slavnosti slavit vigilie a po ní se slavil oktáv Seslání Ducha Svatého.
Liturgická barva letnic byla vždy červená – tento zvyk zřejmě pochází ze
slavnostního římského oděvu, který byl barven purpurem. V českých
zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství, avšak ještě dlouho poté
v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť naroubované na
nové náboženství, jak dokládá i kronikář Kosmas, když roku 1092 píše o
knížeti Břetislavu II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a pohanské hadače. Kníže vykořenil podle
Kosmy též „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou pohané, o Letnicích v outerý nebo ve
středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali“.
PRVNÍ SEKÁNÍ TRÁVY
Bývalo zvykem, že mládenci dívku, která šla poprvé
v novém roce na trávu, polévali vodou, prý aby
nebyla lenivá. Sena sečeného koncem května si
hospodyně nesmírně vážily a dávaly je dobytku
jako lék. Kdo sekal trávu o Svatodušní svátky,
tomu by vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel.
Utrhl-li hospodář na svátek svatého Jana Křtitele
(24.6.) tři hrsti trávy ze sousedovy zahrady nebo
louky a poté vešel po kolena do vody a trávu hodil
za sebe, přetáhl tím veškerý užitek sousedova
domu a hospodářství k sobě.
23
